Životní styl – 004 / Potěšení a investice

Občasné potěšení činí cestu příjemnější a včasná „investice“ do zdraví se vrátí v průběhu let v dobrém.

Po napsání prvních příspěvků jsem si uvědomil, že by nebylo dobré, pokud by se z doporučení v příspěvcích stalo „dogma“ (to jediné správné) bez jakékoliv alternativy, anebo že cokoliv jiného by bylo chápáno jako nezdravé, škodlivé atd. Důvodů je několik, ale uvedu tři hlavní.

První důvod: Nyní čerpáme z posledních dostupných informacích o tom, co je a co není zdraví prospěšné atd., ale za určitou dobu může výzkum přijít s dalšími informacemi, které toto posunou dále. Vzpomeňme si, jaká byla doporučení s ohledem na stravu před 50 lety, a jak je tomu dnes (toto je dáno různými výzkumy a samozřejmě díky přístupu k informacím = internet). Nedomnívám se, že zanedlouho vše bude jinak, ale k drobnému přizpůsobení může dojít. Jak jsem psal dříve, musí zde fungovat „selský rozum“, který poměrně dobře dokáže rozlišit co je a co není špatné.

Druhý důvod: Nepřipravujme se o radosti. Na videích v předchozím příspěvku bylo jasně ukázáno, která sladidla škodí, která nejsou tak špatná a která neškodí. Takže, pokud nám chuťově nesedí Stévie (má určitý dozvuk – ocas), a nezvykli jsme si na Erythritol (i když ten nezanechává pachuť) a nenašli jsme vhodnou kombinaci (Stévien = směs Erythritolu a Stévie), pak skutečně nemá cenu to „lámat násilím“ a připravovat se tak o potěšení. Pokud se budeme připravovat o potěšení, tak bude trpět naše duše. V takovém případě je lepší dát si jednu, případně dvě lžičky přírodního sladidla (například med do jogurtu) a vychutnat si to.
Upozornění: Ale pozor, pokud si to někdo přeloží způsobem, že si může dát dvě lžičky medu ráno do jogurtu a k tomu dvě lžičky medu do čaje a po obědě dvě lžičky cukru do kávy a k tomu dortík a večer opět něco, pak to je cesta do pekel, neb jsme ještě nemluvili o všech sacharidech (například pšeničná mouka, rýže atd.), které v součtu za den mohou dát velmi zajímavé číslo a naše tělo se „nepřestane divit“.

Třetí důvod: Bez pohybu to nejde! Nyní se věnuji hlavně potravinám, ale aktivní pohyb je neodmyslitelnou součástí lidského bytí. Aktivní pohyb (sportovní aktivity) nás dokáže odměnit přirozenými prospěšnými drogami, které působí potěšení. Výhoda je, že pokud člověk sportuje, tak aktivuje metabolismus, imunitní systém a další prospěšné procesy… Ale pohybu se budeme věnovat později, nejde stihnout vše najednou.

Probíráme zde zdravé potraviny versus nezdravé, nyní to byly cukry a sladidla a později se budeme zabývat i samotným jídlem. Rozhodně tímto nechci nic drakonizovat a skutečně i zde platí, všeho s mírou. Pokud to přeženete i s naprosto jednoznačně zdravým jídlem, tak i takovéto stravování může mít neblahé následky.

Co tímto chci říci…? No, asi je možné žít jako „asketa“, ale nedomnívám se, že by to bylo „to pravé ořechové“. Pokud někdo asketicky žije a vyhovuje mu to, cítí se šťastný a nic mu nechybí, pak to asi může být OK. Krédo askety může být „Nežijeme abychom jedli, jíme abychom žili„. Takovéto krédo není špatně (vlastně je to 100% pravda), ale zdá se mi, že tomu něco chybí, něco co by to „oživilo“. Pokud se to vezmeme do důsledku, tak asketa bude jíst jen zdravě a bude mu jedno, zda to je chutné či nikoliv, a důležité bude jen a pouze, že ho to nasytí a udrží naživu. Potěšení se nevytratilo, nikdy tam nebylo. Není to škoda?!

Umím si ale představit trochu jiné krédo pro oživení, a to „Když už jíme abychom žili, mějme z toho potěšení„. Tímto nemyslím, že bychom měli jíst nezdravé věci nebo se přejídat, ale zaměřit se na to, abychom si s radostí připravovali chutná a zdravá jídla, a dále, že i občasně „zahřešení“ také není na škodu. Prostě, užívali si i potěšení. V takovém případě nejen cíl bude cílem ale i cesta může být cílem. Co tím myslím? Již i nákup správných surovin (výběr zeleniny, ovoce atd., a nikoliv co nám někdo doveze), hledání různých receptů a vymýšlení vlastních receptů (tedy cesta) může přinášet potěšení a samozřejmě, pokud se výsledek zadaří a je to chutné (tedy cíl), pak je to dvojnásobné potěšení.

Určitě bych nehledal potěšení v tom, že si ukrojím krajíc chleba, namažu něčím co se dobře maže (margarín), položím na to salám (Eidam nebo Vysočinu) a zaliji kečupem a pokud možno zapiji slazenou limonádou. Toto je sice rychlé a asi i pohodlné, ale není to potěšení, je to „šálení“ našich smyslů do kterého nás dotlačil uspěchaný životní styl spolu s potravinovým průmyslem. (Potěšení se musí užívat a ne odbýt. Pokud si něco užívám, přeji si, aby to trvalo déle, a nikoliv abych to měl rychle za sebou.) Pokud chceme mít takovéto požitky rychle za sebou, pak je něco špatně a s největší pravděpodobností budeme i ve stresu, což je další rizikový faktor.

Ale zpět k mírnému „zahřešení“. I když se budeme stravovat jen zdravě, ale nebudeme z toho mít potěšení, pak budeme „trpět na duši“, a jak víme, tak pokud bude nemocná duše, může pak trpět i tělo. Po dobře vykonaném sportovním výkonu, nebo po dobře odvedené práci, nebo i po vychutnání si velmi dobrého jídla se vyplaví hormony štěstí (endorfiny) a ty jsou pro naše zdraví velmi prospěšné. Takže, pokud občas zahřešíme, tak to někdy může být i zdraví prospěšné.

Existuje určité pravidlo, které dodržuje například i Clint Eastwood. Pravidlo je 90:10 (někdo možná 80:20). Takovéto pravidlo znamená, že 90% potravin, které přijímame je jídlo průmyslově nezpracované / zdravé jídlo, a 10% potravin jsou pochutiny / sladkosti založené na přírodních ingrediencích bez umělých chemických přísad atd.

Ale i zde je velmi důležité, abychom přemýšleli co si vybereme pro „hřešení“. Naštěstí v dnešní době jsou dosažitelné i sladké pochutiny, které nejsou úplně špatné, a tak sehnat kvalitní čokoládu z kvalitních surovin (70% ale nejlépe 80 ~ 85% bez přidaného cukru, olejů, konzervantů), nebo zmrzlinu z kvalitních surovin (bez rostlinného / palmového oleje, konzervantů, umělých dochucovadel či umělých sladidel) není problém. Někteří výrobci se snaží nabízet maso ze skotu chovaného v přírodě, zeleninu pěstovanou bez nutných chemických postřiků a výrobky, které nebyly vysoce průmyslově zpracovány atd., ale jsme opět na začátku. Opět i toto je v našich rukách. Jakmile sami začneme aktivně vyhledávat „zdravé“ potraviny, vytvoříme poptávku, a výrobci na to budou reagovat.

Možná (velmi pravděpodobně) některé potraviny podraží a možná i podstatně. Důležité je si ale uvědomit o co nám jde a stanovit priority! Skutečně chceme jíst levné potraviny zapřičiňující špatný zdravotní stav (obezita, vysoký krevní tlak, cukrovka, rakovina atd.) a následně vynakládat velké finanční částky a čas na léčbu a trpět díky nemocem či být omezen / neschopen pohybu?! Mně připadá výhodnější nyní vynakládat vyšší finanční částky na kvalitní potraviny (investovat do zdraví) a tím se v budoucnu vyhnout nemocem či nákladnému léčení a prodloužit si tak aktivní část života.

Tímto příspěvkem jsem také chtěl připomenout, že lidé vymysleli plno různých receptů různých jídel a domnívám se, že by bylo škoda vzdát se možností něco ochutnat. Vaření je někdy jak alchymie kdy se spojují, někdy zvýrazňují, jindy potlačují různé chutě a vzniká tak bohatá nabídka potěšení, které je zapotřebí vyzkoušet, ale důležité je nepřestat přemýšlet o tom co jíme, nebo co nám kdo nabízí, abychom jedli.

Reklamy potravinářského průmyslu určitě nejsou náš rádce pro zdravé stravování.